O ostrově Santorini se říká, že je na něm více vína než vody, více kostelů než obytných domů a také více oslů než mužů. A možná právě zde se nacházela ona bájná Atlantida. Každopádně, tento nejjižnější ostrov souostroví Kyklady byl kolem roku 1500 před Kristem dramatickým dějištěm největší sopečné exploze v dějinách lidstva. Starověký výbuch vulkánu Théra byl dokonce čtyřikrát silnější, než slavná erupce sopky Krakatoa a způsobil zánik vyspělé Minojské civilizace. A právě z betonu ze sopečného popela jsou dnes postaveny malebné domky a kostelíky s barevnými kopulemi, dodávající romantický nádech tomuto překrásnému místu na zemi.
Podle pověsti založil město s pozdějším názvem Athény Kekrops, krerý se stal prvním králem města. Byl prý napůl hadem a z poloviny člověkem. Za jeho vlády došlo ke sporu mezi bohy o vládu nad Attikou. Bylo rozhodnuto, že zvítězí ten, který dá obyvatelům cennější dar. Soutěž započal Poseidón, bůh všech moří. Svým trojzubcem mohutně udeřil do skály, ta pukla a vytryskl pramen. Voda ale měla slanou chuť, pocházela totiž od boha moří. A tehdy přinesla svůj vklad bohyně Athéna, která vysadila do pukliny olivu. Vzácný, nenáročný a velmi užitečný strom. Tím dala lidem dar nejcennější a stala se patronkou města, jež od té doby také nese její jméno. A ona oliva? Roste na Akropoli dodnes!
V roce 1896 obnovil Pierre de Coubertin tradici antických olympijských her. Původně se tyto hry konaly každé 4 roky v Olympii na počest boha Dia. Některé disciplíny zůstaly až do dnešních dob, jako například běh, skok do dálky, hod oštěpem nebo zápas. Naopak některé, jako běh těžkooděnců a soutěž trubačů, se dnes už zdají spíše úsměvné. Městečko Katakolon je ideální výchozí bod pro návštěvu Olympie, kde jsou dodnes mnohé stavby dochovány a podávají tak svědectví o počátcích nejsledovanějších sportovních her dnešní doby.
Hlavní město řeckého ostrova Korfu láka především svým starým městem, které je zapsáno na list světového dědictví UNESCO. Stará pevnost, jinak také nazývána mořský hrad, je od zbyku města oddělena příkopem a tvoří hlavní dominantu Kerkyry. Na ostrově je dodnes patrný velký vliv Benátské okázalosti, Francouzské elegance a Anglického šarmu. Četné obchůdky, taverny, tržiště a bary nabízí možnost ochutnávky místních specialit.
Na břehu hlubokého zálivu, pod úpatím prudkého skalnatého pohoří Lovčen se tyčí Černohorské městečko Kotor. Tvrdý ráz gotického centra ještě více umocňují mohutné hradby, které ho spojují s pevností vysoko na kopci. Spleť křivolakých uliček a nepravidelných náměstí skýtá v létě stín a chlad, množství kavárniček a restaurací zase nabízí dokonalou možnost odpočinku. Nespočet paláců a kostelů jen tiše vypráví příběhy z bohaté historie města zapsaného na seznamu UNESCO.
Dříve největší a nejdůležitější přístav Rakouska–Uherska je dnes již součástí Itálie. Proto možná mnoho návštěvníků překvapí, že výstavba celého města je spíše v středoevropském a klasicistním stylu. Mezi množstvím historických památek zde jsou mimo jiné i tři literární muzea. Terst byl totiž centrem jazyků, kultur a náboženství celé monarchie. Do města se uchylovali i spisovatelé z celého světa, mezi jinými například i James Joyce. Toto netypické a turisty často opomíjené město má rozhodně co nabídnout.